DMO
Dětská mozková obrna
Dětská mozková obrna (DMO) představuje jakýkoli stupeň pohybového postižení (od málo patrného až po úplnou bezmocnost) a je podmíněna poškozením nezralého mozku během jeho vývoje. Projevuje se variabilními poruchami koordinace a síly svalové činnosti, tedy poruchami držení těla a jeho motoriky. Společně s lehkou mozkovou disfunkcí, mentální retardací, autismem a epileptickou encefalopatií patří mezi neurovývojová postižení motorického vývoje dítěte jež nastávají v důsledku postižení vývoje mozku během těhotenství, při porodu a v prvních měsících života. Odborníci uvádějí, že DMO postihne 2 až 5 dětí z 1000, přitom u jednoho dítěte z tisíce se jedná o postižení závažné. Více jak polovina závažněji postižených pochází z vysoce rizikové skupiny nedonošených dětí, především jsou to novorozenci s váhou pod 1500 gramů.
Příčiny DMO
Dětskou mozkovou obrnu mohou způsobit různí činitelé. Dělíme je na předporodní čili prenatální, na porodní čili perinatální, a konečně na poporodní čili postnatální. Všechny patří mezi tzv. rizikové faktory, tj. takové, o nichž je známo, že mohou dítě nějakým způsobem poškodit.
Počítá se sem jakékoli infekční onemocnění matky zvláště v prvních 3 měsících těhotenství, těžká novorozenecká žloutenka, tzv. jádrová při fetální erytroblastóze, různé toxické vlivy, přenošenost a zvláště nedonošenost. Obecně můžeme říci, že těžce probíhající porod, ať už z jakékoli příčiny, může poškodit novorozence. V kojeneckém věku jsou pak nebezpečná různá infekční onemocnění.
Formy dětské mozkové obrny
1. forma diparetická - Projevuje se symetrickým postižením obou dolních končetin, jsou slabší, zvláště v bércích. Charakteristické je zvýšené napětí svalových skupin dolních končetin - spastická hypertonie, spasticita. Chůze je zpravidla možná s oporou, při těžších formách se dítě chodit nenaučí. Drobné pohyby prstů ruky jsou neobratné, hrubá motorika horních končetin bývá dobrá. Inteligence bývá zachována.
2. forma hemiparetická - Může být levostranná nebo pravostranná. Obrnou se zvýšeným napětím svalů je postižena horní končetina a stejnostranná končetina dolní. Horní končetina bývá zpravidla postižena více. Hemiparetická forma vzniká poškozením mozku v oblasti jedné mozkové polokoule, a to vždy druhostranná vzhledem k postiženým končetinám. Inteligence je asi ve 40 % případů snížena.
3.kvadruparetická forma - projevuje se postižením všech čtyř končetin a to spastickou obrnou. Platí zde to co bylo popsáno u formy diparetické, avšak jsou nápadně postiženy horní končetiny, většinou symetricky. Inteligence bývá poměrně neporušena.
4. oboustranná forma hemiparetická - příčinou je rozsáhlejší poškození mozku v obou mozkových polokoulích. Spastickou obrnou jsou postiženy všechny čtyři končetiny. Tato forma dětské mozkové obrny je jedna z nejtěžších, postižené děti jsou odkázáni na pomoc druhých, je charakteristická snížená inteligence a časté epileptické záchvaty.
5. dyskinetická forma - dříve nazývaná extrapiramidová. Vyznačuje se přítomností bezděčných, mimovolných, tedy nechtěných pohybů. Charakteristické jsou záškuby v obličeji, řeč bývá těžko srozumitelná, pomalá. Částečně se připojuje oboustranná nedoslýchavost. Vzhledem k tomu, že není poškozena mozková kůra je inteligence u této formy dětské mozkové obrny neomezena.
6. hypotonická forma - projevuje se povšechným snížením svalového napětí, v důsledku toho mají takto postižené děti větší rozsah pohybů v kloubech, stoj bývá nejistý, chůze vrávoravá, inteligence téměř vždy snížena.
Jednotlivé formy dětské mozkové obrny se často mezi sebou kombinují. Tyto kombinace označujeme jako formy smíšené. Nejčastější smíšenou formou je kombinace diparetické a hemiparetické formy.
Léčení dětské mozkové obrny
Dětská mozková obrna se nedá vyléčit, avšak léčba může často zlepšit životní možnosti dítěte (může příznivě ovlivnit kvalitu jeho života). Pokroky v léčení těchto nemocných vedly k tomu, že dnes již mnozí z nich, kteří byli včas a správně léčeni, mohou vést téměř normální život. Neexistuje žádná standardní léčba, která by byla účinná u všech nemocných. Lékař, který vede léčbu pacienta s DMO musí ve spolupráci s řadou specializovaných odborníků nejprve správně rozpoznat individuální poruchy a z nich vyplývající individuální potřeby dítěte a na jejich základě stanovit "na míru šitý" terapeutický program.
Některé z přístupů, které lze vložit do léčebného plánu zahrnují léky pro léčbu epilepsie, uvolňující svalové spasmy, různé dlahy kompenzující svalovou nerovnováhu, operační léčbu, mechanické pomůcky k překonání handicapu, uspokojování emocionálních a psychologických potřeb, rehabilitaci, pracovní terapii, logopedickou péči a výchovu. Obecně platí, že čím dříve je komplexní léčba zahájena, tím větší má dítě šanci překonat vývojovou poruchu nebo se naučit zvládat různé úkoly alternativními způsoby.
(Zdroj: neurocentrum.cz)
